Hronov - Město Hronov dostalo jméno po svém zakladateli, rytíři Hronovi z rodu Načeraticů. Po roce 1241 postavil na severním okraji nově získaného území při řece Metuji vodní tvrz a na protějším levém břehu čtverhran náměstí budoucí tržní obce. Pro svoji exponovanou polohu při zemské "jantarové" stezce vedoucí z Prahy do Kladska a dále k Baltu prožívalo městečko pohnutou historii. Nevyhnuly se mu boje doby husitské, o dvě stě let později ho Švédové téměř celé vypálili. Za války prusko-rakouské v roce 1866 sídlil v Hronově pruský generální štáb, který řídil vojenské operace na Brance u Náchoda a Hradce Králové. Hronovsko bylo ještě v polovině 19. století chudým krajem. Zemědělství nestačilo lidi uživit, proto se většinou zabývali domácím tkalcováním. Průmyslový rozmach nastal po roce 1875, kdy byla zprovozněna železnice z Chocně do Broumova.
Hronov je tradičně spojován se jménem spisovatele Aloise Jiráska, který se tu 23. 8. 1851 narodil a podle svého přání byl v roce 1930 na hronovském hřbitově pohřben. V Hronově se také narodil český malíř Josef Čapek a Helena Čapková, kteří zde společně s nejmladším bratrem Karlem prožívali u babičky a dědečka ve mlýně šťastné dny svého mládí. Narodil se tu i spisovatel Egon Hostovský a lidová básnířka Františka Semeráková rozená Jirásková. V roce 1930 bylo podle projektu Jindřicha Freiwalda postaveno Jiráskovo divadlo, ve kterém se každoročně počátkem srpna koná mezinárodní festival amatérského divadla.
Památky: Kostel všech svatých (původně gotický, připomínán roku 1359, barokně přestavěn v letech 1713 - 17); pozdně renesanční zvonice u kostela z roku 1610 s dřevěným podsebitím; na starém hřbitově u kostela jsou hroby některých postav z Jiráskovy kroniky U nás - Justynka (Marie Knahlová), otec faráře Josefa Regnera, děd bratří Čapků Karel Novotný; Jiráskovo divadlo - od roku 1930 dějiště divadelních festivalů, ve druhém patře divadla expozice městského muzea; Jiráskův rodný domek v ulici pod kostelem, za domkem pomník Aloise Jiráska, dílo akad. sochaře Josefa Malejovského.

Malá Čermná - Přechod do Polska pro pěší a cykloturisty do směrů Kudowa Zdrój (lázně) a Czermna (kostnice), Jakubowice, Pstražna (skanzen), stolová hora Bor (830 metrů n. m., vyhlídky, přírodní rezervace, skalní město Błedne Skaly).

Machov - Obec v Polické vrchovině poprvé připomínaná v roce 1354. Jako kaplan zde působil v letech 1892 - 1942 benediktin Sigismund Bouška, básník, prozaik, překladatel, literární a výtvarný kritik, jeden ze zakladatelů Katolické moderny. Za jeho života byl v obci čilý kulturní život. Památky: barokní kostel z roku 1675, fara z roku 1870, mariánský sloup z roku 1761, roubené stavby, kovárna z roku 1799, v okolí rašeliniště se vzácnou květenou. Možnost turistických cest do Broumovských stěn, na vyhlídkové skály Božanovský Špičák a Korunu, přes turistický přechod v Machovské Lhotě do Polska na stolové hory Bor (rezervace skalní město Błedne Skaly) a Wielki Szczeliniec (Hejšovina, 919 metrů n. m.).

Náchod
Hospodářské, politické a kulturní středisko Jiráskova kraje v údolí řeky Metuje, město s přibližně 22 tisíci obyvateli.
Město vzniklo v polovině 13. století v podhradí raně gotického hradu rytíře Hrona na staré obchodní stezce v místě, kde přírodní terén vytvořil přirozenou zemskou bránu. Jí do města v době míru přinášeli rozkvět obchodníci a řemeslníci, v dobách válek pak zkázu a bídu cizí vojska. Během staletí se střídali majitelé panství, z nichž nejvýrazněji se podoby hradu i města zapsali Smiřičtí ze Smiřic, za nichž byl v 16. století hrad přestavěn na pohodlný renesanční zámek a město prožívalo svoji zlatou dobu. K barokní přestavbě zámku i města došlo v 17. století, kdy se Náchod dostal do majetku italského rodu Piccolomini. Převratné změny do života malého poddanského městečka přineslo 19. století - vznik samosprávy, nástup průmyslu a železnice, prudký vzrůst počtu obyvatelstva a stavební rozvoj, který pokračoval do století dvacátého a určil dnešní podobu středu města. Dnes je Náchod okresním městem s udržovanými historickými památkami i moderní výstavbou, městem s textilním, gumárenským a elektrotechnickým průmyslem, sítí obchodů a služeb i vlastním pivovarem. Návštěvníky láká náchodský zámek s proslulými gobelíny, obrazovou expozicí okresní galerie i výhledy na město a okolí, vojenský hřbitov z roku 1866 na konci zámecké aleje (Na hřbitově je pohřbeno více než 200 vojínů a důstojníků padlých v bitvě u Náchoda 27. 6. 1866. Vede tudy naučná stezka na bojiště u Vysokova, Dobenína a Václavic, kde tragédii rakouských vojsk připomíná mnoho mohyl, pomníků i prostých křížků.), na náměstí kostel sv. Vavřince (původně z roku 1310, dnešní podoba z roku 1658), barokní mariánský sloup (z roku 1695), sousoší Nejsvětější Trojice (z počátku 18. století), sousoší Kalvárie (z roku 1799), městský pranýř u staré radnice, secesní budova městského divadla s hotelem Beránek i expozice Historie Náchodska okresního muzea v opraveném měšťanském domě. V dlažbě Karlova náměstí je zasazena podkova, kterou podle pověsti ztratil kůň "Zimního krále" Friedricha Falckého při útěku z Čech. Pohostinství mu na náchodském zámku 14. 11. 1629 poskytla Markéta Salomena Smiřická, následujícího dne s králem opustila vlast.
Pamětní desky na domech upomínají na mnoho významných rodáků - J. F. Hurdálek (1747 - 1833, biskup litoměřický), Antonín Strnad (1749 - 1799, astronom), František Weyr (1820 - 1889, matematik), Stanislav Souček (1870 - 1935, literární historik), Josef Nemasta (1893 - 1944, básník), Sláva Vorlová (1893 - 1977, hudební skladatelka), Oldřich Hlavsa (1909, knižní grafik a typograf), Vratislav Blažek (1925 - 1973, dramatik), Josef Škvorecký (1924, spisovatel a nakladatel).
V Náchodě-Bělovsi je hraniční přechod do Polska.

Dobrošov - Výrazný fylitový vrch (624 metrů n. m.) nad Náchodem s Jiráskovou chatou a rozhlednou, postavenou podle projektu arch. Dušana Jurkoviče v letech 1912 až 1914. Pevnost Dobrošov z let 1937 - 38 je součástí jednotné hraniční linie opevnění budovaného československým státem proti nebezpečí hitlerovské agrese. Pevnost s rozsáhlým podzemním komplexem a expozicí spravuje Okresní muzeum Náchod a je přístupná od dubna do října denně kromě pondělí.

Peklo - Romantické údolí při soutoku Metuje s Olešenkou mezi Novým Městem nad Metují a Náchodem. Stylová výletní restaurace přestavěná roku 1912 z původního mlýna zvaného Pekelec podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Odtud je mnoho možností v pokračování výletu: údolím proti proudu Olešenky na Nový Hrádek (větrné mlýny, barokní kostel z r. 1723 na náměstí) a nedaleké zříceniny hradu Frymburku, za vyhlídkami lze vystoupit na Dobrošov nebo na vrch Koníček a obec Přibyslav, údolím po proudu Metuje (skalní výchozy, květena) do Nového Města n/M. či proti proudu přes Ostrovy (občerstvení) a Staré Město do Náchoda.

Nové Město nad Metují - Město, stojící na skalnatém ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Metují, nazývané Českým Betlémem, leží v podhůří Orlických hor. Původní opevněné město s tvrzí založené roku 1501 Janem Černčickým z Kácova přestavěli po požáru roku 1526 italští stavitelé ve službách Pernštejnů v renesančním slohu ovlivněném pozdní gotikou. Unikátní renesanční náměstí s podloubím, mázhausy starých domů, děkanský kostel, zámek, zámecká zahrada a opevnění dnes tvoří městskou památkovou rezervaci.
Památky: Renesanční historické jádro s náměstím a hradby z doby založení města, renesanční radnice (1591), pozdně gotický kostel Nejsvětější Trojice (1513 - 23), věž Zázvorka (1501), zámek (Sídlo majitelů novoměstského panství začal v polovině 16. století stavět štýrský evangelický rod Štubenberků, v barokním slohu ho po Valdštejnově smrti přestavěl skotský šlechtic Walter Leslie, v letech 1909 - 11 přestavěli zchátralý zámek i zámecký park do dnešní podoby Josef a Cyril Bartoňové podle návrhu arch. Dušana Jurkoviče. Dnes je zámek opět v rukou rodu Bartoňů.), socha Bedřicha Smetany na náměstí, městské muzeum.

Slavoňov - Pozoruhodný dřevěný kostel sv. Jana Křtitele z roku 1553 je vzácnou ukázkou lidové dřevěné architektury. Cenná vnitřní výzdoba barokní lidovou figurální malbou a ornamenty. Kostel je v seznamu UNESCO mezi nejvzácnějšími evropskými stavbami. Renesanční zděná zvonice z roku 1555 s bedněným patrem slouží jako brána do hřbitova s kostelem.

Rokole - Poutní místo s několika sakrálními stavbami. Původní dřevěná mariánská kaple nad zázračnou studánkou nahražena v roce 1859 zděnou, kaple Panny Marie z roku 1930, dřevěná Loreta se sedmi obrazy bolestí P. Marie, kamenná křížová cesta s plastickými obrazy z roku 1874. Hlavní pouť po 8. září.

Orlické hory - Rozloha 204 km2, nadmořská výška od 406 metrů n. m. u říčky Bělé u Skuhrova až po 1115 metrů n. m. na vrcholu nejvyšší hory Velké Deštné. Orlické hory zasahují malou částí do okresu Náchod, větší do okresů Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí. Malebné horské pásmo s hlubokými strmými údolími potoků a říček. Převážně uměle založené smrkové porosty jsou na velkých plochách poškozeny imisemi. Místy jsou však zachovány ostrovy přirozeného lesa s velkým podílem buku (například rezervace Bukačka). Hlavní část Orlických hor je součástí Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Po celé délce hlavních vrcholů Orlických hor se od Moravy k Náchodu táhne jednotná linie pohraničního opevnění z let 1936 - 38, z níž mnohé objekty jsou dnes přístupné.
Horská střediska nabízejí nepřeberné možnosti využití volného času: Olešnice v Orlických horách (600 - 850 metrů n. m., příhraniční obec, turistický přechod do Polska, zimní sporty, turistika a cykloturistika, přes vrchmezí nástupové cesty na vrcholové partie, v okolí významné květnaté louky s chráněnými druhy rostlin), Sedloňov (560 metrů n. m., obec v údolí Zlatého potoka, lidová roubená stavení, největší strom Orlických hor - lípa o obvodu cca 850 cm), Deštné v Orlických horách (650 - 700 metrů n. m., zimní sporty, sjezdovky, turistika a cykloturistika, Muzeum zimních sportů a řemesel, hraniční přechod do Polska na Šerlichu u Masarykovy chaty, naučná stezka okolím, autocamping), Říčky v Orlických horách ( (750 - 992 metrů n. m., zimní lyžařské středisko pod Zakletým, křižovatka turistických cest "Pěticestí", naučná stezka po hřebenech Orlických hor - Mezivrší), Zdobnice v Orlických horách (605 metrů n. m., rekreační středisko, zachovalé roubené stavby lidové architektury, lyžařský areál), Rokytnice v Orlických horách (rekreační centrum Orlických hor, náměstí s historickými dřevěnými domy, lyžařské terény a sjezdovky, dělostřelecká tvrz Hanička), Neratov (635 metrů n. m., poutní místo, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, dochované roubené stavby lidové architektury, památný strom javor-klen), Bartošovice (580 metrů n. m., dochované roubené stavby lidové architektury, barokní kostel sv. Maří Magdalény s hodnotným soudobým zařízením, poutní místo, naučná stezka údolím Divoké Orlice v přírodní rezervaci Zemská brána, hraniční přechod), Rychnov nad Kněžnou (centrum turistického ruchu i kulturního dění, barokní zámek s obrazárnou, expozice Okresního muzea Orlických hor, Orlická galerie, Památník Karla Poláčka, synagoga).

Hrady, zámky a muzea v podhůří Orlických hor
Zříceniny hradů Potštejn a Litice jsou od sebe vzdáleny necelých 10 kilometrů a jejich prohlídku lze spojit s procházkou podél Orlice či přes vyhlídkový kopec Chlum. Jižním směrem je možno navštívit zámky Doudleby nad Orlicí, Častolovice, nebo Opočno. Město Dobruška s renesanční radnicí a vysokou věží je rodištěm F. L. Věka. Kromě prohlídky kostela sv. Ducha a městského muzea se zde nabízí možnost koupání v krytém bazénu i v koupališti. Patrně nejznámějším muzeem na této trase je Muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem.

Západ

 
Boušín (378 metrů n. m.) - Samota ležící na ostrohu nad řekou Úpou má dávnou tradici, byla založena v II. polovině 13. století Bohušem Kladským. V roce 1350 je připomínán boušínský kostelík jako farní, zanikl však v husitských válkách. Nový dřevěný kostel zasvěcený Panně Marii byl postaven v roce 1434 panem Litobořským z Chlumu, seděním na Turyni, jako poděkování za zázračné uzdravení jeho hluchoněmé dcery. Tuto zprávu uvádí P. Myslimír Ludvík, první kronikář Náchodska, ve svých Pamětech jako zprávu nezaručenou, ale fakt je, že toho roku vznikla na Boušíně mariánská tradice a Boušín se stal mariánským poutním místem. Kostel postavený turyňským pánem zanikl ve třicetileté válce, byl pobořen a celé okolí zpustlo. Zděný barokní kostel, který do dáli vévodí tomuto poetickému místu, byl postaven náchodským knížetem Vavřincem Piccolominim v letech 1682 - 92 a stojí v nezměněné podobě dodnes.
Boušín se pro svou nádhernou polohu a kouzelné okolí zahalené hlubokými lesy, pro tiché místo u studánky, pokojný hřbitůvek a romantický venkovský kostelík s farou a starobylou sýpkou stal vyhledávaným turistickým místem, cílem mnoha poutníků i cílem nedělních vycházek rodin z celého širokého okolí. O Boušíně se zmiňuje ve své idylické knížce Babička i naše slavná spisovatelka Božena Němcová, která prožila své dětství v nedalekých Ratibořicích. I Alois Jirásek, hronovský rodák, si oblíbil boušínskou samotu a děj prvního dílu své kroniky U nás umístil právě sem, na boušínskou faru. Kdo by neznal P. Ondráška, židovku Justynu, kantora Šoltu, typickou postavu Doubenusa, pannu Aninku a včeličky "dušičky".
Na Boušín vede z Červeného Kostelce zelená turistická značka přes Stolín malebným údolím nazvaným V potůčkách, Boušínská lávka převede výletníky na pravý břeh řeky Úpy do Národní přírodní památky Babiččino údolí (křižovatka s červenou turistickou cestou údolím) a lesem nahoru na ostroh nad řekou. Z Boušína pokračuje zelená značka do Litoboře a navazuje na modrou směr Hořičky, neznačené lesní a polní cesty lze využít k výletům do kopců a lesů zvaných Barchoviny.

Slatina nad Úpou (372 metrů n. m.) - Obec táhnoucí se podél silnice z Červené Hory do Litoboře a Hořiček je poprvé připomínána v roce 1545. V obci jsou dobře zachovalé stavby lidové architektury zvané "dřevěnky". Dřevěná roubená zvonice s komolým stanem ze 17. století se stala i oficiálním znakem obce. Zachovaly se i sakrální plastiky a boží muka v obci i blízkém okolí, významný je sloup se sousoším Početí Panny Marie z roku 1829 při odbočce silnice na Boušín.

Hořičky (440 metrů n. m.) - Obec na jižním výběžku Podkrkonošské pahorkatiny je poprvé připomínána v roce 1357, kdy zde stál vladycký statek. V barokním kostele sv. Ducha je cínová křtitelnice s erbem Straků z Nedabylic z roku 1600. U vchodu do kostela jsou dva reliéfní náhrobky z bílého mramoru, z nichž jeden představuje rytíře Kuneše Bohdaneckého a druhý patří Bernardu Žehušickému z Nestajova. K jejich erbu, loukoti se dvěma špicemi, se vztahuje pověst o silném Ctiborovi. V původní dřevěné faře z roku 1709 bývala také škola, dnešní kamenná empírová budova je z roku 1800. Na faře se za války prusko-rakouské roku 1759 sešli k válečné poradě rakouští generálové Leopold Daun, Gideon Laudon, Leopold Beck a Moritz de Lascy. V parku před farou je busta lidového lékaře zlomenin Antonína Picha (1795 - 1865), který založil v polovině 19. století na Hořičkách nemocnici. Deska na dnešní restauraci připomíná časté pobyty Julia Zeyera v hostinci U Vitoušků v letech 1869 - 71. Pomníček na návsi a pamětní deska na rodném domě čp. 60 připomínají učitele a vlastence Josefa Čapka, zemřelého po těžké nemoci v Terezíně roku 1945. Na severovýchodním okraji obce se nachází tzv. Barunčina vyhlídka, místo dalekých výhledů na část Podkrkonoší, stolové hory Bor a Hejšovinu, Orlické hory i do Polabské nížiny. Kamenný smírčí kříž s vyrytým symbolem kříže se nachází nedaleko Hořiček u silnice do Brzic v místě zvaném Na Chrbech. Je jedním z nejlépe zachovalých kamenných křížů, kterých je na Náchodsku a Trutnovsku několik desítek.

Barchoviny - Komplex zalesněných kopců na pravém břehu řeky Úpy, který má charakteristický tabulovitý tvar se zlomy na severní straně. Romantikům lesy poskytnou klidná údolí s potůčky a balvanovitými úseky, turistům i cykloturistům méně frekventované trasy i daleké výhledy a pro houbaře jsou doslova rájem. Na nejvyšší bod, Kopnu, se musí vystoupit do výšky 582 nad mořem. Ve vesnicích a osadách na okrajích lesů se dochovaly stavby lidové architektury (Křížanov, Mezilečí, Brzice, Proruby, Maršov). U silnice v obci Komárov je další tajemný kamenný kříž. Barchoviny na západ navazují na komplex lesů zvaný Království s rekreačním územím u rybníka Rabiš, který na severu obklopuje město Dvůr Králové nad Labem.

Dvůr Králové nad Labem - Kdysi věnné město českých královen (založeno kolem roku 1270 Přemyslem Otakarem II.) je v současné době významným střediskem textilního průmyslu. Dvůr Králové má nejen krásné okolí, ale i řadu historických, kulturních a uměleckých památek. Město leží v Královédvorské kotlině, jejíž přirozenou osou je řeka Labe. Na severu toto území ohraničují lesy Království, na západě se vypíná hora Zvičina (671 metrů n. m. - z kamenné rozhledny jsou nezapomenutelné výhledy na Krkonoše), na jihu tuto kotlinu uzavírá památková rezervace Kuks a barokní zámek se sochami Matyáše Brauna i galerie Braunových plastik v přírodě nazývaná Betlém. Vyhledávaným cílem turistů je stavba Těšnovské přehrady na Labi a památník Jana Amose Komenského v Bílé Třemešné.
Ve Dvoře Králové milovníci historie najdou řadu památných staveb - Stará radnice a měšťanské domy na náměstí, Kohoutův dvůr se sbírkami městského muzea, zbytky městských hradeb s typickou Šindelářskou věží, kostel sv. Jana Křtitele se štíhlou věží, v níž je tzv. rukopisná kobka, místo nálezu Rukopisu královédvorského. Pamětní desky označují domy, ve kterých se narodili významní sochaři Antonín Wagner a Otto Gutfreund.
Řekneme-li Dvůr Králové nad Labem, řekli jsme i Východočeské ZOO Safari, nejznámější česká zoologická zahrada specializovaná na chov africké zvířeny.
V blízké budoucnosti povede přes Dvůr Králové nad Labem severní rychlodráha od dálnice z Hradce Králové přes Trutnov a Žacléřský výběžek do Polska. Tato dálnice bude s největší pravděpodobností vedena tunelem pod lesem Království.

Trutnov - Okresní město Trutnov (414 metrů n. m.) zažívá v posledních letech dynamický rozvoj. Město, kde je průmysl strojírenský, textilní, kožešnický, dřevařský, ale i pivovar, nebo střední školy lesnická či zdravotní, je důležitou silniční i železniční křižovatkou a pro svoji polohu je právem nazýváno "Bránou Krkonoš".
S městem je spojena pověst, která klade jeho založení již do 11. století. Tehdy prý v hlubokých lesích hledal bájný rytíř Trut vhodné místo pro založení obce, když v rokli narazil na strašlivého draka, kterého v boji zabil. Urputný zápas Truta zachytil na jedné ze svých lunet Mikoláš Aleš. Drak se stal rovněž součástí městského znaku. Počátky Trutnova jsou spjaty s řekou Úpou, jejímž údolím vedly důležité cesty. První písemné doklady o městě pocházejí z roku 1260, od roku 1392 byl Trutnov královským věnným městem. Roku 1421 byl dobyt husity, za třicetileté války byl dvakrát vypálen Švédy, v roce 1755 zde bylo potlačeno nevolnické povstání. Za prusko-rakouské války se 27. června 1866 odehrála krvavá bitva na svazích Janského vrchu a návrší Šibeníku. Byla to jediná bitva, kterou v této válce vyhrála rakouská vojska.
Centrum Trutnova, které je městskou památkovou zónou, si zachovalo půdorys z doby kolonizace ve 13. století. Obnovené čtvercové náměstí, obklopené ze všech stran renesančními a barokními domy s podloubím, svítí barvami fasád a četné návštěvníky zve do prodejen a krámků. Uprostřed náměstí je obdivována bohatě zdobená kamenná kašna se sochou Krakonoše, bloku měšťanských domů vévodí novogotická radnice z roku 1826. V místech dnešního Muzea Podkrkonoší stával ve 13. století královský hrad. Třiašedesát metrů vysoká věž arciděkanského kostela Narození Panny Marie (pozdně barokní stavba s klasicistními prvky z let 1755-82 od L. Niederröckera) je jednou z dominant města. Další dominantou je Janský vrch a návrší Šibeník, kde byla svedena krvavá bitva prusko-rakouské války roku 1866. Do okolí kostelíka sv. Jana Křtitele byly soustředěny pomníky padlých v této bitvě. Na návrší Šibeník se tyčí dvacetimetrový železný obelisk z roku 1868 upravený jako rozhledna. V jeho spodní části je pohřben rakouský generál Ludvík Gablenz, vítěz v trutnovské bitvě. Četné hroby, pomníky a mohyly, jako upomínka této smutné události v dějinách národa, jsou rozsety v krajině v okolí obcí Starý Rokytník a Rubínovice. Po stopách bitvy roku 1866 vede značená naučná stezka s východiskem na trutnovském náměstí.
V Trutnově je dnes čilý kulturní život - slavnosti komorní hudby s dlouholetou tradicí Trutnovský podzim (září), rockový festival Open Air Music Festival (srpen), varhanní festival (květen), festival duchovní hudby Trutnovský advent, jazzový festival Jazzinec.
Obyvatele i návštěvníky Trutnova láká ke koupání i sportování nedaleká rekreační oblast a rybník Dolce. Trutnov je vstupní branou do Krkonoš, které nabízejí nekonečné možnosti rekreace, sportovního a turistického vyžití.

Krkonoše - Jedinečné území Krkonoš je považováno za přírodně nejbohatší oblast České republiky. Krkonoše mají výjimečné postavení - jsou nejvyšším pohořím v České republice s třemi nejvyššími horami, Sněžkou (1602 metrů n. m.), Luční horou (1555 metrů n. m.), Studniční horou (1554 metrů n. m.), a ve střední Evropě se řadí svou výškou hned za Alpy a Karpaty. Pramení zde také největší česká řeka Labe. Krkonošské hřebeny se vyznačují širokým zarovnaným povrchem ve výšce 1300 - 1500 metrů nad mořem, z něhož vystupují jednotlivé významnější vrcholy. Ačkoli patří mezi středohory, mají celou řadu vysokohorských rysů podmíněných hlavně klimaticky. Pět až šest měsíců v roce kryje krkonošské hřebeny mohutná vrstva sněhu, zima se prolíná s jarem, podzimem i létem. Ještě v červnu leží na několika místech sněhová pole a není vzácností, když i uprostřed léta padá sníh. Vegetační doba, v níž probíhá růst rostlin a život kolem něj, se zde výrazně zkracuje, v nejvyšších partiích klesá na 30 dní. V tomto krátkém období musí proběhnout celý vegetační cyklus od rozvití prvních jemných lístků až po zrání plodů. Rostliny i živočichové tomu musí být dokonale přizpůsobeni. Mezi druhově bohatou flórou, vyskytující se nejvíce v karech, prameništích, rašeliništích a podél potoků, je možno obdivovat i několik endemitů - rostlin rostoucích pouze v Krkonoších.
Nejvýznamnější horská turistická oblast České republiky nabízí moderně vybavená lyžařská centra, mnoho kilometrů upravených běžeckých i sjezdařských tratí pro zkušené lyžaře i začátečníky. V letní sezóně čekají na turisty stovky kilometrů značených tras a naučných stezek, své vyžití zde naleznou i zdatní cykloturisté. Krkonoše všem nabízejí překrásné pohledy na vrcholy i do malebných údolí, poučení o zajímavostech přírody, vyzkoušení své fyzické kondice a sportovního umění a umožní vychutnat si i samotu uprostřed přírody. Tipy na výlety a vycházky získají návštěvníci v mnoha informačních centrech. Při toulkách Krkonošemi je však nezbytně nutné řídit se návštěvním řádem Krkonošského národního parku.