Pečeť, znak a prapor města Červeného Kostelce

1. Úvod z historie 
Červený Kostelec ( původně jen Kostelec, případně od konce 18. století s bližším určením „u Náchoda“) se poprvé připomíná v roce 1362 (zcela nesporně je však starší), kdy zde podával faráře tehdejší držitel červenokosteleckého panství rytíř Mikuláš řečený Pískle z Červené Hory (Nikolaus miles de Rotmburg, Libri confirmationum I, 1867, s. 181). Další dějiny Kostelce přibližně do konce 15. století jsou dosti nejasné a jejich dosavadní nečetná zpracování se ve faktografii značně rozcházejí. Jisto je pouze tolik, že zde (podle tradice na místě pozdější fary) stála tvrz, která pravděpodobně nebyla samostatným zbožím. Jako její držitelé se uvádějí např. vladyka Jeník z Kostelce (k roku 1466, A. Sedláček, hrady V, 1887, s. 53) a Sendražští ze Sendraže. Naposledy je doložena v roce 1678 jako „tvrz u kostela sv. Jakuba, s nímž v roce 1591 vyhořela, záhy však byla obnovena (kostel asi až v roce 1668). Pak zřejmě byla přestavěna na faru. Vlastní Kostelec se někdy v 15. století stal součástí vizmburského panství, které po roce 1450 vlastnil Jiří z Kunštátu a Poděbrad. Jeho potomci je nejen zastavovali, ale asi nakonec prodali Zbyňkovi z Buchova (jako držitel doložen k roku 1487), až je konečně v letech 1516 – 1518 od Petra z Adršpachu a Dubé získal Jan z Janovic u Náchoda. V této smlouvě je Kostelec poprvé uveden jako městečko. Stejně je označen také v roce 1545 a roce 1654 (Berní rula), později nese označení městys. V 19. století vzrostl význam Kostelce u Náchoda jako rozvíjejícího se střediska tehdy ještě domáckého tkalcovství organizovaného převážně nákladnickým způsobem (Machové, Vykolčil, Bureš, Kozel a zejména L. Abeles). Od roku 1859 je Kostelec železniční stanicí. Dne 15. března 1863 podala obec zemskému sněmu žádost o povýšení na město a necelé tři čtyři roky nato (16. prosince 1866), když nebyla dosud vyřízena, ji prostřednictvím Okresního zastupitelstva v Náchodě obnovila (Státní okresní archiv v Náchodě, fond Základní škola Červený Kostelec, kronika farní školy v Kostelci 1842 – 1886, s. 401). Na město byl Kostelec povýšen 11. srpna 1867 (Zákonník zemský, 1867, čís. 54, Vyhlášení vydané od c. kr. místodržitelství dne 28. srpna 1867, číslo 42972, o tom, že se městys Kostelec v Náchodském okresu povyšuje za město): „Jeho c. kr. Apoštolské Veličenství ráčil Nejvyšším rozhodnutím, daným dne 11. t. m., k žádosti Nejmilostivěji dovoliti, aby městys Kostelec v Náchodském okresu byl povýšen za město“.

Poněkud složitější je to s používáním a kodifikací přívlastku „červený“. V podstatě je možno souhlasit se závěry doc. PhDr. Vladimíra Wolfa (K místnímu jménu Červený Kostelec, in: Červenokostelecko 3, 1985, s. 37): „Můžeme tedy shrnout, že dnešní název Červený Kostelec svým základem dokládá opevněný kostelík snad už ve 13. století, jako celek se však kodifikoval postupně až v letech 1831 – 1876, když má svůj původ jak od zničujícího požáru města roku 1831, tak v okolní červené permské půdě, obnažované zejména při stavbě železnice koncem 50. let 19. století, bez vlivu nebyla ani naléhavá potřeba výraznějšího a specifického odlišení tohoto Kostelce od mnoha jiných Kostelců v Čechách i na Moravě, a svůj vliv mohlo mít i blízké toponymum Červená Hora a hydronymum Červený potok. Místní jméno Červený Kostelec tedy dokládá, že na tvorbě mnoha MJ se podílelo více faktorů a že konstituování názvu není jednoduchou či jednoznačnou záležitostí.“ Domnívám se, že k doplnění názvu přispěla také červená střecha kostela na soudobých vyobrazeních znaku ze 60. a 70. let 19. století.

Wolfův závěr o postupné kodifikaci názvu potvrzuje i to, že v zápisech ze schůzí obecního zastupitelstva z let 1855 – 1884 (Státní okresní archiv v Náchodě, fond Archiv města Červeného Kostelce, kniha č. 1) po zápisu ze zasedání Obecního zastupitelstva městyse Kostelce z 16. května 1866 (další zápisy se v letech 1866 – 1867 z neznámých důvodů vůbec nevedly) následuje překvapivě opis přípisu Okresního hejtmanství v Novém Městě nad Metují z 27. listopadu 1868, adresovaný „Městskému úřadu v Červeném Kostelci“. Počínaje zápisem obecního zastupitelstva z 19. srpna 1870 nacházíme v záhlaví pravidelně formulaci, že se jedná o zápis zastupitelstva „města Červený Kostelec“. Je tedy nesporné, že názvu Červený Kostelec se zcela běžně používalo ve městě přinejmenším od přelomu 60. a 70. let 19. století, se vší pravděpodobností však již dříve, asi od poloviny 60. let, jak tomu nasvědčuje přípis Okresního hejtmanství v Novém Městě nad Metují z konce roku 1868. Je zřejmé, že nadřízený úřad státní správy tento tehdy ještě ne úřední název mlčky respektoval (v cit. knize nacházíme ještě jeden opis přípisu okresního hejtmanství). Na druhé straně však název soudobého článečku o znaku města (J. Kořán, Znaky měst a míst českých, in: Světozor, 1874, s. 586 a 618) zní Kostelec u Náchoda. Podle starší regionální literatury (J. Mertlík, První výroční zpráva obecné školy v Červeném Kostelci za školní rok 1878, V. Schreiber, průvodce po Červeném Kostelci, Úpici a okolí, 1923, s. 11) došlo k úřednímu doplnění názvu města o přívlastek „červený“ v roce 1876 (kdy „přidáno s povolením příslušných ministerstev Kostelci příjmení ´Červený´, jehož se již dříve používalo).
Zaráží však, že oficiální vyhláška o doplnění názvu přívlastkem „červený“ vyšla až v roce 1881 (Zákoník zemský království Českého, ročník 1881, číslo 32, Vyhlášení cís. král. místodržitele pro Čechy ze dne 7. června 1881, čís. 35499, o tom, že jest městská a místní obec Kostelec přezvána Červeným Kostelcem). Pětiletý odstup od schválení změny názvu do vydání povolení je však neúměrně dlouhý a přinejmenším podezřelý. (Ve „vyhlášení“ se praví: „C. kr. ministerium záležitostí vnitřních povolilo vynesením z 30. května t. r., č. 5933, sjednavši se o to s c. kr. ministeriem financí a práv, aby místo a město Kostelec v politickém okresu novoměstském přezváno bylo Červeným Kostelcem. Dle toho užívejž nynější místní obec Kostelec jména Červený Kostelec). Že by nedopatření jinak dokonalé rakouské byrokracie? V úvahu přichází i možnost, že město podalo žádost o doplnění názvu v roce 1876, vyřízena však byla až po pěti letech. (Například v případě Velkého Poříčí také uplynulo od podání žádosti o povýšení obce na městys pět a půl roku.) Tuto domněnku ovšem bude třeba prokázat nebo vyloučit dalším průzkumem pramenů.

2. Pečeti
V publikacích pojednávajících o dějinách Červeného Kostelce se běžně reprodukuje otisk kosteleckého pečetidla z roku 1680, který je uložen v Archivu Národního muzea v Praze (tzv. Eichlerova sbírka z let 1825 – 1834). Toto pečetidlo (o průměru 37 mm, železné, s železným válcovým, 106 mm dlouhým držadlem, ke konci zploštělým), které mělo být uloženo v Národním muzeu v Praze (Z. Wirth – F. Machat, Soupis památek, 1910, s. 14) a donedávna bylo pokládáno za ztracené, je uloženo v Okresním muzeu v Náchodě (sbírka typářů, sign. IX-1-a/21). V poli ohraničeném linkou leží pečetní obraz – kostel s věží a nižším kněžištěm. Kostelní loď má tři okna, kněžiště jedno okno okrouhlé, ve věži je vchod, nad bání s volutami je lucerna, nahoře na makovici je umístěna pravděpodobně korouhev (nebo praporec), na lodi a kněžišti jsou kříže. Krytina střechy je označena šikmým a podélným šrafováním. Pod pečetním znamením je umístěn letopočet 1680. Opis mezi dvěma linkami zní: PE . MESTIS . KOSTELCE . NAPANCTWI . NAHOD.

Ve sbírce typářů Okresního muzea v Náchodě jsou však uložena dvě další červenokostelecká pečetidla. Jedno z nich (sign. IX-1-a/72, průměr 35 mm, pečetní deska měděná, mosazné držadlo o délce 75 mm je konické s profilovanou hlavicí) má mezi okrajových perlovcem a vnitřní linkou opis:  SIGILLUM KOSTELECIENSIS - 1700. Pečetní obraz je rovněž kostel s věží a nižším kněžištěm. Počet oken u lodi se shoduje s pečetidlem z roku 1680, kněžiště má dvě okna (na výšku), věž s vchodem je opatřena barokní bání ve tvaru elipsy a lucernou a ukončena makovicí s křížkem. Kříže jsou na kostelní lodi i na kněžišti. Také zde je krytina střechy jen naznačena podélným a šikmým šrafováním. Pod pečetním obrazem je naznačen trávník. Důvod zhotovení nového pečetidla po dvaceti letech nám zatím uniká. Také jeho otisk, pokud je známo, se nedochoval. (To ovšem nevylučuje, že nebylo používáno.)
Třetí pečetidlo (sign. IX-1-a/73, průměr 35 mm, mosazné, s trnem zasazeným do 105 mm dlouhé dřevěné soustružené profilované rukojeti s mosaznou objímkou, na rokujeti štítek s nápisem: JOSEF KUBIAS. VÝROBA KAUČUKOVÝCH RAZÍTEK V PRAZE) nese opis: MĚSTSKÝ ÚŘAD V ČERVENÉM KOSTELCI. V pečetním poli je štít, na něm kostel tak, jak jej známe z obou starších pečetidel. Rozdíly spočívají v tom, že věž nemá báň (spíše je to jehlan, nad ním je makovice zakončená křížem), u kněžiště jsou okna tři (na výšku). Krytina střechy je rovněž naznačena šrafováním. V patě štítu je trávník. Toto pečetidlo, soudě podle tvaru štítu, pochází z druhé poloviny 19. století, se vší pravděpodobností z doby těsně po doplnění názvu města na Červený Kostelec.

V literatuře (A. Zelenka, Böhmische Stadtsiegel aus der Sammlung Erik Turnwald, 1988, s. 100) je popsána ještě jedna pečeť o průměru 25 mm asi ze začátku 19. století. Pečetní obraz má být stejný jako na pečetidle z roku 1680, avšak podstatně plastičtěji vyrytý, na routovitém gravírovaném spodním segmentu pečetního pole. Opis mezi dvěma linkami zní: C . K . K . OBEC . MESTIS . KOSTELEC. Význam prvních tří písmen se mi bohužel nepodařilo určit. Fotografie otisku typáře chybí (stejně jako fotografie otisku pečetidla z roku 1680). Zbývající dvě výše popsaná pečetidla nejsou uvedena.

3. Znak
Domívám se, že tradice, která uvádí, že Červený Kostelec byl povýšen na městečko v roce 1684, kdy mu také mělo být uděleno právo používat znak a pečetit zeleným voskem (E. Bouza – V. Vaňková: Znaky a pečeti, s. 18) neodpovídá historické skutečnosti (a už vůbec je nemožné, aby se tak stalo – jak tvrdí autoři – za Jana /Giovanniho/ Pompeia Piccolominiho, protože v předpokládané době držel Náchod Vavřinec Piccolomini /1673 – 1712/. Zde musím dát plně za pravdu Vladimíru Mikešovi v jeho sporu s Jiřím Škopkem, akad. malířem – viz Náš čas, č. 15, 21 a 23, 1993). Kostelec byl tehdy městečkem (resp. městysem) již déle než půldruhého století. Pravděpodobnější je, že městečko získalo pouze právo pečeti těsně před rokem nebo v roce 1680, kdy se nechalo zhotovit výše popsané pečetidlo, jehož pečetní obraz začalo později používat jako znak. Je možno předpokládat, že se tak stalo až někdy kolem poloviny 19. století (alespoň zatím neznáme starší doklady). Nejstarší známé vyobrazení znaku nacházíme v práci V. R. WIDIMSKÉHO (Städtewappen des oesterreichischen Kaisestaates I, Wien 1864, č. 237), který jej popisuje takto (volný překlad): „Na modrém štítě stříbrný kostel s červenou sedlovou střechou průčelím obrácený vlevo. Odtud se zvedá kupolovitá červeně krytá věžička se zlatou makovicí a křížkem“. (Tamtéž, s. 63) Přibližně stejný popis uvádí také již výše citovaný Světozor, 1874, s. 618: „Ve znaku má Kostelec kostel bílý průčelím vlevo obrácený s červenou sedlovou střechou a s věží, na níž je střecha kupolovitá, taktéž cihlová (zřejmě červená – L. H.), se zlatou makovicí a křížkem“. Je tedy nejvýš pravděpodobné, že autor popisu znaku ve Světozoru použil text Widimského.

Při tvorbě znaku je možno z pečetního obrazu jen vyjít, nikoliv však jej přesně kopírovat. To by bylo v rozporu se základní heraldickou zásadou, podle níž znak nesmí zobrazovat konkrétní předmět. Heraldické znamení musí být vždy stylizováno. Vyvstává otázka, jaký kostel vlastně rytec, tvůrce nejstaršího pečetidla z roku 1680, zobrazil, když pečetidlo přesně o dvě desetiletí mladší – z roku 1700 – zachycuje kostelní věž poněkud jinak. Tvůrci obou pečetidel – nemyslím si, že je vytvořila jedna rytecká dílna – se vší pravděpodobností z Kostelce nepocházeli, možná jej jen navštívili, aby si o zakázce udělali povšechnou představu, ale třeba nikdy v Kostelci nebyli a jako pečetní obraz vyryli kostel tak, jak si jej představovali, resp. znali odjinud. O tom, že by se vzhled kostelní věže za 20 let podstatně změnil, pochybuji. Tím také padá zásadní námitka V. Mikeše proti ztvárnění znaku Jiřím Škopkem i proti jeho současné podobě na dopisních papírech Městského úřadu v Červeném Kostelci.
Ve shodě s dr. P. R. Pokorným doporučuji drobné úpravy vyobrazení znaku na dopisních papírech (doplnění křížku na lodi, vchodu ve věži), aby se pokud možno shodoval s popisem v publikaci PhDr. Jiřího Čarka (Městské znaky v českých zemích, 1985, s. 109). Současně upozorňuji, že v citované publikaci se popis znaku ve třech podrobnostech neshoduje s vyobrazením. V popise se mluví o dvou okrouhlých oknech v kněžišti, vyobrazení má okna na výšku, dále o zlaté makovici s korouhví, na vyobrazení nacházíme makovici červenou se zlatým křížkem (lucerna je zlatá, v tom je shoda s dopisními papíry) a konečně také oba zbývající křížky na lodi i kněžišti jsou zlaté, zatímco v popise stojí, že mají být stříbrné. Většina potřebných oprav byla již zakomponována do předloženého návrhu znaku. S jedním oknem v kněžišti souhlasím (z důvodu v návrhu uvedeném – dobrá čitelnost či lépe zřetelnost), u lucerny nezáleží na tom, zda má okno. Domnívám se však, že nad lucernou by měla výt makovice v podobě koule. Okna a vchod by měly mít modré průzory (abychom nepřidávali ještě černou barvu). Rovněž naznačení ostění oken a vchodu je zbytečné.

Popis znaku by tedy zněl: Na modrém štítě je stříbrný kostel s věží po levé straně štítu. Kostelní loď má tři okna, nižší kněžiště jedno okno, ve věži je vchod a jedno okno. Věž vrcholí barokní bání se stříbrnou lucernou a červenou makovicí se stříbrným křížkem. Také křížky na lodi a kněžišti jsou stříbrné. Všechny střechy jsou červené.

4. Prapor města
Podle § 5 zákona České národní rady č. 410/1992 Sb. o obcích, „není-li zvláštním zákonem stanoveno jinak, mohou obce, jejich orgány a organizace užívat znak a prapor obce“. Nemá-li obec např. prapor, může jí jej na jejich návrh předsednictvo ČNR (dnes Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) udělit.

Z předložených grafických návrhů je velmi obtížné vybrat nejvhodnější. Snad nejlépe by vyhovoval návrh č. 8 (pět podélných pruhů v pořadí červený, bílý, modrý, bílý, červený). Zajímavý a zřejmě také vyhovující je návrh dr. Pokorného (viz dopis ze 7. července 1993): modrý list s červeným pruhem uprostřed a v něm tři bílé křížky. Domnívám se, že toto řešení by bylo velmi originální. Byly by zde všechny tři barvy, z nichž modrá jako barva štítu by zaujímala největší plochu (i když to pochopitelně u praporu není podmínka), červená by symbolizovala přídavné jméno v názvu města a bílá heraldickou figuru (kostel).

5. Závěr
Při sledování vývoje pečeti a znaku města Červeného Kostelce jsme se setkali s některými dalšími problémy, které sice nejsou pro stanovení podoby znaku a praporu města rozhodující, nicméně si však zaslouží pozornost už proto, že se bezprostředně dotýkají dějin města. V první řadě zjišťujeme, že tyto dějiny jsou zatím zpracovány velmi nedostatečně a nesouvisle, a to nejen, jak jsem se zpočátku domníval, ve starším období, ale také pro 19. století, zejména pro jeho druhou polovinu. Tyto nedostatky neodstranila ani nejnovější publikace L. Mühlsteina a J. Šolce (Červený Kostelec, 1988). Především se to projevilo ve faktografii přece jen poněkud více spjaté s danou problematikou (povýšení Kostelce u Náchoda na město, doplnění názvu města o přívlastek červený. Doufám, že některé faktografické mezery se mi podařilo odstranit. Předpokládám, že další fakta, pokud jde o změnu názvu města, bychom mohli získat průzkumem fondu Ministerstva vnitra (rakouského), který je uložen ve Státním ústředním archivu v Praze. Je tedy zřejmé, že před regionální historii je ještě spousta práce.

Prameny:

a/ archivní:
Archiv Národního muzea v Praze (tzv. Eichlerova sbírka).
Redakce vlastivědného sborníku Rodným krajem, korespondence (dopis PhDr. Pavla R. Pokorného ze 7. 7. 1993 v záležitosti znaku a praporu města Františku Drahoňovskému, vedoucímu redaktorovi sborníku).
Okresní muzeum v Náchodě (sbírka typářů).
Státní okresní archiv v Náchodě (fondy Archiv města Červený Kostelec, Okresní zastupitelstvo Náchod, Základní škola Červený Kostelec).

b/ tištěné:
Berní rula 13. Kraj Hradecký II. Zpracoval Pešák Václav, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1954, s. 368 až 369.
Zákonník zemský pro království České (Landes-Gesetzblatt für das Königreich Böhmen), částka XV ze 16. října 1867, Praha 1867, s. 70, částka VIII ze 30. června 1881, Praha 1881, s. 55.
Liber primus confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensen per archidioecesim … ab anno 1354 usque 1362. Pragae, typis dr. Ed Greger 1867, s. 181 (Ed. F. A. Tingl).

Literatura:
Bouza Erik – Moravcová Miroslava – Vaňková Věra: Okresní archiv v Náchodě. Průvodce po archivních fondech a sbírkách. Hradec Králové, Kruh 1972, s. 63 – 64.
Bouza Erik – Vaňková Věra: Znaky a pečeti měst náchodského okresu, Česká Skalice 1972, s. 18.
Čarek Jiří: Městské znaky v českých zemích, Praha, Academia 1985, s. 109.
Frajdl Jiří – Zálabský Josef: Vexilologie, Hradec Králové, Pedagogická fakulta 1989.
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI - Východní Čechy, Praha, Svoboda 1989.
Hurdálek Josef: O původu jména Červený Kostelec – Od kladského pomezí, r. X, 1932 – 1933, s. 31 – 32.
Kořán Josef: Znaky měst a míst českých – Světozor, r. VIII, 1874, s. 586 (vyobrazení) a 618. (Příloha k č. 49 a č. 52)
Mikeš Vladimír: Historické dluhy – Náš čas, r. 33, 1993 (14. 4.), č. 15, s. 5.
Mikeš Vladimír: Nežádoucí proměny znaku města Červený Kostelec v uplynulém období – strojopis 1993, s. 4.
Mikeš Vladimír: Vážený pane Škopku… - Náš čas, r. 33, 1993 (8. 6.), č. 23, s. 5 a 6.
Mühlstein Ludvík – Šolc Jiří: Červený Kostelec. Č. Kostelec, městský národní výbor 1988.
Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí XIV. Praha, J. Otto 1899, s. 911 – 912 (autor hesla Kostelec Červený je Hraše J. K., šifra Hše), vyobrazení č. 2324.
Profous Antonín: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny II (CH – L). Praha, Česká akademie věd a umění 1949, s. 322.
Sedláček August: Hrady, zámky a tvrze Království českého V. Praha, F. Šimáček 1887.
Sedláček August: Místopisný slovník historický Království českého. Praha 1908, s. 1902, s. 441 – 442.
Schreiber Vilém: Průvodce po Červeném Kostelci, Úpici a okolí. Červený Kostelec, Malé Svatoňovice a Úpice, Klub českých turistů 1923.
Škopek Jiří: Historické dluhy? Náš čas, r. 33, 1993 (25. 5.), č. 21, s. 5 a 6.
Šimák J. V.: Historický vývoj Čech severovýchodních. Od kladského pomezí, r. IX, 1931 – 1932, s. 130.
Widimský Vincenz Robert: Städtewappen des oesterreichischen Kaisestaates I, Königreich Böhmen. Wien, Hof – und – Staatsdruckerei 1864, s. 63 (vyobrazení č. 237).
Wirth Zdeněk – Machat František: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu náchodském. Praha, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1910, s. 14.
Wolf Vladimír: K místnímu jménu Červený Kostelec. (věnováno památce PhDr. Ivana Honla.) In: Červenokostelecko 3 – vlastivědný sborník, Červený Kostelec, SZK ROH 1985, s. 35 – 38.
Zelenka Aleš: Böhmische Stadtsiegel aus der Sammlung Erik Turnwald. Katalog bearbeitet von … Herausgegeben vom Vorstand des Collegium Carolinum, Forschungstelle für die böhmischen Länder. München, R. Oldenbourg Verlag 1988, s. 100.

Vypracoval: PhDr. Ladislav Hladký, CSc., odborný pracovník – historik, Okresní muzeum Náchod.
V Hronově 10. srpna 1994.

Stylizované znaky Červeného Kostelce na budovách ve městě

* Stará radnice

* Městský úřad - bývalá spořitelna

* Základní škola Václava Hejny             

* Pošta v ulici 17. listopadu

* Vstup do Dvořáčkovy ulice naproti kostelu