Jarní zamyšlení

     Předjaří a jaro. Dvě slova, kterými lze označit jedno období, kdy se příroda pomalu vymaňuje z nadvlády ledu a sněhu. Je časem, kdy se vše probouzí k novému životu, země zbavená mrazivých pout dýchá vlhkostí a odpočata je připravena dát živnou sílu prvnímu  zelenému lístečku. Každé roční období je krásné a přináší něco nového, svého.  Horké léto je plné tajemství, zeleně a slunečné pohody, dovede však i bouřit a máčet zemi přívalovými dešti, podzim je jakoby poslem, který jede a hlásá všemu živému, že ledový zimní král přichází …  Ale jaro má v sobě ještě něco jiného, něco co dodává všemu živému do srdcí i listů naději a jistotu, že ledový král odešel a že se na dlouhý čas nevrátí. Jaro je časem, kdy slunce začíná opět hřát … 

           Cítíme to i my rybáři. Každý máme své zvyky, někteří před zimou uloží na dlouhou dobu pruty a vytáhnou je, až když zlá zima přejde. Je to ale škoda, neboť, jak mi mohou dosvědčit ti vytrvalejší z nás, kterým nevadí, že u své milované řeky často promrznou na kost, aniž by chytili třeba jen šupinu, neboť v každém období přináší příroda rybáři něco nového, plní jej zážitky a zkušenostmi, píše do jeho srdce jako do čisté knihy života. Chce to jen jedno –  vyprostit se z chvatu dnešní doby, tiše a pokorně se zastavit, naslouchat a dívat se. Ne každý takto dokáže zklidnit mysl a v zápalu loveckého nadšení často přehlédne, že mu voda sama jako nejlepší učitel napovídá, co by v tu chvíli bylo nejlepší… Pokud se ale rybář naučí číst řeku a její okolí, osvojí si její tajemnou řeč bez písmen a slov, začne pak vnímat nejen  její krásu, ale dostaví se i první úspěchy. A když pak dokáže ovládnout sám sebe a dokáže poprvé rybě darovat život, zjistí, že je v tom mnohem větší síla vítězství, než kdyby ji usmrtil. Člověk v té chvíli zvítězí v té největší bitvě -  v bitvě sám se sebou, když dokáže v sobě objevit úctu k životu. Jistě, každý živý tvor má svůj úděl, není špatné vzít si pro sebe či rodinu rybu, ale záleží na tom jakou a kdy.  

     Ale vraťme se nyní k jaru, i když s ním předchozí řádky úzce souvisejí. Není to takový zvláštní pocit, být opět se svou řekou, kráčet po měkké zemi a kochat se prvními jarními květy? Jaký je to rozdíl oproti zimě! Tehdy se vše zdálo jakoby zakleté, bez života, oproti tomu nyní kolem rybáře pulsuje život novou silou, probuzenou hřejivými paprsky. I když je třeba vysoká voda a ryby jsou skryty kdesi v úkrytech a o naši nástrahu nejeví zájem, člověka hřeje u srdce cosi, co se dá jen těžko slovy popsat, souvisí to však s jarem, sluncem, krásou přírody a také s tím, že jsme se dokázali stát součástí něčeho, z čeho jsme vzešli.