Oficiální stránky města Červený Kostelec

Rádi bychom mj. i touto cestou popřáli hodně zdraví a optimismu k životnímu jubileu panu Františku Drahoňovskému, člověku, který se spolupodílel na vydání knih mapujících historii Červeného Kostelce, byl dlouholetým předsedou vlastivědného spolku a stále je jeho aktivním členem a v neposlední řadě byl ředitelem lhotecké ZŠ. Františku, gratulujeme k Tvým devadesátinám a velmi si Tebe i Tvé práce vážíme!

Vedení města a redakce zpravodaje

Gratulace Otto Hepnara z muzejního depozitáře

Motto: Dobrota srdce okrašluje tvář

Výše uvedené motto vyslovila před mnoha lety Božena Němcová. Vyjadřuje přesně mé pocity při setkání s panem Františkem Drahoňovským.

Tento vzácný člověk je náš spoluobčan, pro mnohé učitel, píšící redaktor, odvážný vlastivědný nadšenec. Také zakladatel a dlouholetý předseda Osvětové besedy ve Lhotě, režisér loutkařského souboru tamtéž. Jeho jméno je především spojováno se založením vlastivědného spolku v r.1970 v našem městě a s vydáváním Vlastivědného zpravodaje. Od roku 1990 má tento Vlastivědný zpravodaj pokračování v regionálním sborníku s názvem Rodným krajem. Mimochodem – právě letos v červnu vyšlo jubilejní 50. číslo. Tolik krátce z jeho pestré vlastivědné, kulturní, osvětové činnosti.

Ne, ne, všechno sám nestíhal. Například na tvorbě sborníků se podílely desítky obětavých spolupracovníků – bezplatně, z lásky k věci. Z těch začátků, kdy byl nepřející režim, jmenuji např. učitele Ladislava Středu, Josefa Špeldu, Jiřího Šolce, Dášu Kejzlarovou. Nezištně pomáhala Karla Dusilová, Anna Rusová. Také JUDr. Jan Hofman, Josef Bernard, Jaroslav Bohuslavský, výtvarník Jaromír Tolga i Jindřich Křeček-Jituš. Nu, ano, pomáhali i fotografové Josef Rabiška a Jaromír Fabián. A postupně další a další. Jak už jsem napsal – bezplatně, se zájmem o věc. Také František Drahoňovský, co dělá, dělá nezištně, bez honorářů. Pravý česká kantor, angažuje se v mnoha činnostech ve prospěch druhých a hlavně dětí.

František Drahoňovský se narodil v Českém ráji ve vesnici Jívany dne 7. 10. 1925. V rodině se mu dostalo křesťanského vychování a známého rysu dobroty, mravní čistoty a vysoké kulturní úrovně.

Já jsem se s panem Františkem Drahoňovským seznámil někdy v roce 2008, kdy jsem začal v Domku Boženy Němcové pracovat jako průvodce. Božena Němcová, to je velká láska Františka Drahoňovského. Moc mi pomohl v diskusích zorientovat se v jejím životě. Naše setkávání bylo častější, když jsem přebral po Josefu Štěpařovi muzejní depozitář.

Naše diskuse? Připomenu dvě. Nabádal mě, že v činnosti osvětové musíme získávat děti, mládež pro lásku ke svému městu, k domovině. Předkládat pozitivní vzory, od legionářů počínaje, po odvážné, pracovité, šikovné předky. Aby si osahaly, prožily atmosféru v depozitáři i v Domku Boženy Němcové. Láska k domovu, k místům, kde máme rané vzpomínky, první odřená kolena, první kamarády, první slzy. Tyto plamínky citu musí pomáhat rozvíjet obec, škola, každý, kdo pro to má možnost.

Druhá diskuse, která mi zůstala v paměti, je z oblasti víry. Já jsem nepraktikující katolík. Shodli jsme se, že nejporušovanější přikázání dneška není ani tak nepokradeš, ale pomni, abys den sváteční světil. Nicnedělání v neděli není hřích, vždyť nepotřebujeme být o nějaké procento bohatší, mít větší televizi. Žijeme v historicky nejbohatší době. Co potřebujeme, je mít čas na své blízké, na přátele. Dodržovat křesťanské tradice. Poznáte, že je neděle? Nespěchat, naučit se a umět naslouchat. Nejenom vychrlit svoji myšlenku a nazdar. Shodli jsme se, že si dobře pamatujeme ty přátele ze svého okolí, s kterými se rádi bavíme – protože nás opravdu poslouchají a reagují. Ale není jich mnoho. Platí – nejlépe mluví, kdo nejlépe naslouchá.

Ještě vzpomenu na našeho společného známého, na Jaroslava Hofmana. Já jsem se setkával s Jardou při výkonu povolání. František Jardu Hofmana poznal jako trutnovského literáta, autora knih Svítání v duši Břetislava Kafky a Zpráva o léčiteli z Batňovic.

Pane Františku Drahoňovský, za všechny vlastivědné nadšence z mého okolí ti přeji k mimořádnému životnímu jubileu hodně zdraví, hodně sil, hodně sluníčka v duši. A Božího požehnání do dalších let.

Z Domku B. Němcové Otto Hepnar
Prameny: Rodným krajem č. 31

Foto: Jaroslav Kordina