Po stopách trampské historie
Trojice udatných červenokosteleckých trampů se o víkendu 20.–22. května zúčastnila jarního vandru starých pánů z Hradce Králové, Trutnova, Dvora Králové, Liberce a Prahy ve středočeských Štěchovicích.
Dobrá třicítka old boys v širácích, džínách a maskáčích, ověšena bágly a hudebními nástroji obsadila v Pardubicích invazivním způsobem jídelní vůz expresu z Budapešti, k velké radosti jeho šéfa, větřícího tučný zisk a k nelibosti průvodčího, který u Kolína ze zoufalství vyskočil za jízdy z vlaku. Z Prahy motoráčkem do Davle a autobusem do Štěchovic-Třebenic, kde už od lesa na stráni otevírala svou náruč stará trampská hospoda U Taterů, náš hlavní stan. Ačkoli věkový průměr pánů byl jistě hodně přes šedesát let a jejich spojené bypassy by třikrát omotaly zeměkouli, nálada byla skvělá a zpívalo se dlouho do noci. K spánku se pak tito vyznavači svobodného života v přírodě uložili jako za starých časů pěkně do lesa pod širák. Svorně tu ležel podnikatel vedle zaměstnance, doktor vedle pacienta, lampasák vedle modré knížky a hvězdy, neznajíce sílu peněz, jim na dobrou noc svítili všem stejně krásně.
V sobotu, po ranní visitě v hostinci a hromadné konzumaci čípků, pilulek a lektvarů pěšky přes kopec do Štěchovic a parníkem na Slapy. Pak už zase pěkně pěšourem Povltavskou stezkou. Co krok, to kus trampské historie a co jméno, to název písně. Viděli jsme sv. Jana pod skalou, osadu Svatojanské proudy, Ztracenku neboli osadu Ztracené naděje, vylezli na Bílou skálu nad velkou peřejí a pak jsme se stádem muflonů v oboře prodrali zpět k Taterům. Sobotní večer se pak stal velkou kulturní událostí pro široké okolí. Už k tak velké skupině našich muzikantů přijeli další posily. Jirka Petera z hradeckého Nadorazu, Franta Hacker, bývalý zpěvák a kytarista skupiny KTO, kamarád Waldy Matušky a šerif osady Ztracenka a mezinárodní punc dala setkání účast dvou mladých čistokrevných amerických muzikantů, kteří obohatili společnost nejen o pravou americkou country, ale i o několik lahví irské whisky. Pět kytar, tři bendža, basa a harmonika vytvořili na terase hospody jeden velký symfonický country orchestr, a to ještě jedna kapela hrála uvnitř hospody. Do toho drsně veselé trampské historky, ze kterých byla polovina možná i pravdivá, a pivo teklo proudem. Co víc si tramp může přát. V šero zapomnění upadla všechna doporučení lékařů a neduhy se zas ozvaly až s ránem. Poslední ahoj, poslední zalomení palce a vlaky Českých drah nás zase odvezly za realitou všedního dne.
Doma nás manželky naložily odmořit do vany s lyzolem a lupou hledaly po těle cizopasníky. Já jednoho měl. Klíště. Zakouslo se mi na ono rozpolcené místo přímo pod záda, ale nebyla s ním velká práce. Přidržovalo se dost ležérně jedním kusadlem, šplouchala v něm dobrá decka Tulamorky a ještě dlouho po jeho spláchnutí se z porcelánové mísy linul jeho chraplavý zpěv. Teskně hučííí, Niagááára…
Tak kamarádi, ahoj.
Vlastik Klepáček, Vráťa Grimpo Hanuš a Láďa Sapér Vodička