Červenokostelecký zpravodaj 4/2022 – co se nevešlo
Osudy mých přátel na Ukrajině mi nejsou lhostejné
V polovině dubna u nás vrcholí Velikonoce. Jsou to svátky radosti. Místo těšení se na tyto jarní svátky k nám nyní doléhá velká tragédie odehrávající se na Ukrajině!
24. února 2022 jsme se dozvěděli o agresi Ruska – pod vedením V. Putina – které bez oprávněného důvodu napadlo Ukrajinu a její obyvatele. Mnozí naší starší spoluobčané si přitom ještě vzpomínají, jaké utrpení prožívali v letech 1939 až 1945. Dovedou si proto představit hrůzy, které zažívají Ukrajinci při náletech a ostřelování své země. Ti mladší si zase vzpomenou na 21. srpen 1968, kdy bylo Československo okupováno soustátím Varšavské smlouvy – pod vedením L. Brežněva.
Dovolte mi prosím osobní vzpomínku na mé putování do nejzápadnější části Ukrajiny, PODKARPATSKÉ RUSI, kde žijí moji přátelé – mírumilovní a ochotní lidé. Spolu s Ukrajinci jsou tu doma RUSÍNI. Nejvíce vzpomínám na pobyty v KOLOČAVĚ – vesnici pod Poloninou Ťapes, kde jsme se s přáteli poprvé pobývali v r. 2013. Ubytovali jsme se v malém penzionu v bývalé četnické stanici z doby první Československé republiky. Majitelka Natálie Tumarec a její rodina se stali našimi průvodci po Koločavě i po okolních horách. Poznali jsme kraj Nikoly Šuhaje, vystoupali jsme na vrcholky blízkých polonin. Vařili nám místní tradiční jídla a chutnala náramně. Kulturní tradice jsme poznali při sledování místního folklorního festivalu, kde se představili tanečníci i zpěváci v tradičních krojích z celé Podkarpatské Rusi. Z okna mého pokojíčku jsme se každé ráno těšila na východ slunce zpoza nejvyšší místní hory (Strymba – 1617 m. n. m.). Večery byly také krásné. Paní Natálie umí krásně zpívat ukrajinské i české písně. Často jsme si s ní po večeři zazpívali i my. V této těžké době vzpomínám na Natálku a její rodinu stále, ale doufám, že se k nim zase podívám a věřím, že pojedu zase do svobodné země.
Jsem ráda, že jsem se do Kolčavy dovolal i v prvních dnech ruské agrese, a všichni členové rodiny se mi ozvali živí a zdraví! Doufám, že to tak zůstane i po ukončení bojů. Ubytovali právě příbuzné z Charkova, kteří měli to štěstí, že odjeli těšně před opakovanými nálety.
A proto jsem moc ráda, za všechny mírumilovné lidi, kteří Ukrajincům pomáhají. Jsem také ráda, že se Ukrajinci brání a bojují za svobodu své země a nevzdávají se ruské přesile. Jsem šťastná, že se naše česká společnost postavila v této situaci na správnou stranu a že těmi penězi a věcmi z různých sbírek lidé řekli jasné ne zlu a agresi.!
Pomáhejme a vytrvejme v tom i my!
D. Brázdová
Červený Kostelec, 14. 3. 2022