Dubnové slovo starosty
Vážení občané našeho města,
tak jako předchozí starosta i já chci pokračovat v tradici „slova starosty“ v úvodníku našeho zpravodaje. Především vás chci pozdravit a na rozdíl od jiných situací, kdy bych Vás měl krátce seznámit s děním ve městě a na radnici, bych se vyslovil k současné situaci.
Minule jsem vám všem přál hodně pozitivního myšlení a vše dobré. I nadále to trvá. Dnes možná i více než dříve. Situace ve světě, především na východ od nás, přesněji na Ukrajině, nás zcela jistě zasáhla. A ať se nás to dotklo větší či menší měrou, hlavní zůstává, jde o odsouzeníhodný bezprecedentní válečný akt, který poznamená bezpečnostní a ekonomickou situaci v celé Evropě a především ovlivní životy mnoha milionů obyvatel Ukrajiny.
Jak město, především v osobě pana místostarosty a pana vedoucího sociálního odboru, tak i jednotlivci z řad občanů města se snaží různými způsoby pomoci. Ať je to nabídkou ubytování příchozím občanům ukrajinské národnosti do našeho města, tak podporou různými materiálními či finančními sbírkami, začleněním do společnosti, či dětí do školského procesu. Za to jim zcela jistě patří náš dík. Tato podpora bude jistě potřebná i v dalším období, dokud se situace na Ukrajině, a to doufám především diplomatickým jednáním, neuklidní a dostane se zpět do podoby, kterou bychom si všichni přáli, a to do doby míru. Přejme si, ať je to co nedříve, aby nenarůstaly počty zbytečně ztracených lidských životů.
I přes všechny tyto události a strasti bych vás, občany našeho města, chtěl požádat. Nepodléhejme bezmoci, melancholii nebo zbytečné hysterii. Nestavme mezi sebe překážky jen proto, že máme v některých oblastech různé názory. Cíle mohou být společné. Žijme dál své životy, setkávejme se s rodinami a přáteli. Buďme silní. Nebuďme vystrašeni z náhlých sirén, které volají hasiče k mimořádné události. A pokud můžeme, pomozme potřebným, ať se jedná o naše občany, nebo v tomto smutném případě občany Ukrajiny. Přivítejme příchod jara a jarních svátků, radujme se z maličkostí. Nemůže být nic horšího než podléhat depresi. To není pak naše vítězství, to je naše porážka a to nedopusťme.
Chtěl bych toto trochu vážněji laděné okénko starosty ukončit slovy ze skladby mé oblíbené hudební skupiny Pink Floyd z alba The Final Cut:
Rybí čočkou uplakaných očí
můžu těžko pojmenovat tvar této chvíle v čase,
a daleko od letů vysoko na modrém nebi
se spirálou vracím do té díry v zemi, kde se skrývám
Pronikneš-li minovým polem na příjezdu
zbiješ psy a přelstíš chladné elektronické oči
a projdeš-li kolem brokovnic v předsíni
zadáš správný kód, otevřeš úkryt
a budu-li tam, řeknu ti… co je za zdí
…věřím, že šťastný konec pro nás pro všechny. Hezké jarní dny a jak je řečeno v jedné blíže nespecifikované reklamě … Svět se zbláznil, držme se…
Tomáš Prouza, starosta