Divadlo J. K. Tyla
Kulturní dění v Červeném Kostelci se povětšinou odehrává v Divadle J. K. Tyla. Tato budova je harmonicky začleněna v komplexu budov tzv. kulturního koutku (školy, divadlo, sokolovna). Prostorné jeviště se zázemím pro herce a moderní osvětlovací a ozvučovací technika umožňuje i náročnou produkci. Do hlediště se bez přístavků vejde 398 diváků. Kromě hlavního sálu je zde k dispozici tzv. malý sál pro 100 lidí. Je využíván k jednáním spolků, menším kulturním akcím, výročním schůzím atd. Dvě klubovny nad jevištěm využívají ke zkouškám místní herci, při produkcích slouží jako šatny. V přízemí je restaurace Divadlo a apartmá.
Stavba nového ochotnického divadla v letech 1924 až 1925 byla pro město důležitou a „ostře sledovanou“ akcí. Myšlenka stavby divadelní budovy vznikla po požáru hotelu Praha v r. 1910, kde měli tehdejší ochotníci svoji domovskou scénu. Tato myšlenka byla stále živá, až 2. ledna 1921 byl obětavými občany města položen pevný základ ke stavbě divadla. Toho dne bylo na darech naráz vybráno 107 000 Kčs. Na stavbu divadla se i dále skládali jednotlivci, obec, stát, peněžní ústavy, spolky a jiné korporace. Když finance dosáhly přiměřené výše, byla navštívena některá města, aby byla získána ideální představa budovy, vyhovující po stránce divadelní i estetické. Potom byla vypsána soutěž pro stavební firmy, ze které vyšel vítězně návrh arch. Roberta Dvořáčka z Červeného Kostelce.
Popis budovy
(Z kroniky Červeného Kostelce) „Stavba nového ochotnického divadla rychle spěje k svému pokrytí. Do Vánoc roku 1924 bude budova pokryta a v příštím roce provedeny budou potřebné práce vnitřní a omítka vnější tvrdá, střecha bude kryta červeným eternitem.
Výhledem k pokročilosti stavby stůjž zde popis celé budovy: Délka budovy činí 41,5 m a šířky 27,25 m. Rozdělena jest ve tři části, a to suterén, přízemek a poschodí. V suterénu jsou umístěny dvě restaurační místnosti (10,5 m × 5,2 m a 5,5 m × 3,7 m), kuchyně (5,5 m × 4 m) s malou spíží a předsíň, do níž sestupovati se bude po 13 schodech, dále byt pro domovníka o 1 pokoji a kuchyni a 1 pokoj pro restaurant. Vedle je místnost pro ústřední parní topení, orchestr pro 30 až 40 mužů a propadliště (14,9 m × 8,9 m). Do orchestru a propadliště možno sestoupiti z ochozu po 20 schodech aneb přímo zvenčí.
Krásně vypravené hlavní schodiště nachází se na východní straně a sestává z 8 schodů. Pak násteduje vestibul, po jehož pravé straně je buffet (3,3 × 4,2 m), po levé šatna (8,2 × 4,2 m) (v současnosti jsou oba tyto prostory šatnami – pozn. red.). Vestibulem vejdeme do postranní předsíně (foyer 12,9 × 5,4 m), v jejímž průčelí bude umístěna pokladna. Předsíň prodlužuje se po obou stranách v ochozu (2,25 m široké), ze kterých se bude vcházeti do hlediště z každé strany čtyřmi dveřmi.
Hlediště jest 12,30 m široké a 13,70 m dlouhé. V něm bude 15 řad po 20 sedadlech (300 míst k sezení). Po stranách sedadel je menší prostora k stání. Hlavní jeviště jest 15 m široké, 9 m hluboké a zadní jeviště 11,6 m široké, 3,2 m hluboké a 7 m vysoké. Po pravé straně jeviště jest spolková místnost (6,3 m × 5 m), po levé straně pak ochoz, z něhož se vchází do šaten (2 místnosti 3 m × 3,60 m). Do šaten ochotnických i spolkových místností vedou též zvláštní dveře zvenčí a není třeba vcházeti vestibulem.
Do prvého patra vstupujeme z foyeru vpravo po 23 schodech, z nichž vcházíme do menší předsíně a dvoudřídlovými létacími dveřmi vcházíme do přednáškového sálu, do něhož padá 13 okny z východní strany světlo. Přednáškový sál jest 15,7 m široký a 10 m hluboký a rozdělí se případně na jižní straně dřevěnou bariérou. Pro případ pořádání plesů v tomto sále umístí se hudba po pravé straně sálu v oddělené místnosti. Na západní straně vcházíme ze sálu na balkon umístěný nad hledištěm. Po pravé i levé straně prostoru jeviště jsou prostranné spolkové místnosti.
Nad ochozy bude zřízen dřevobetonový strop, kterýž bude tvořiti současně střechu vodorovnou. Nad hledištěm i jevištěm zřízen bude strop ve způsobu „Štefanova oblouku“, jehož železná konstrukce se již hotoví a bude tvořiti velmi vkusný celek s ostatní částí jeviště a hlediště. Hlediště je 9 m vysoké, podlaha jeho jest nakloněna. Pro vhánění čerstvého vzduchu do hlediště je pamatováno zřízením větracích komínů po obou rozích hlediště. Jeviště je od hlediště odděleno nádherným obloukem. Na jeviště ze západní strany zřízeny jsou velké dveře, že je možno dvěma povozy vedle sebe do něho vjeti.
Výška budovy rovná se výšce kostelecké věže a s nejvyššího bodu snadno přehlédneme celé Chrby. Na zvětšení hlediště v budoucnosti je též pamatováno a sice bez značnějších nákladů tím, že zřídily by se balkony po stranách hlediště nad nynějšími ochozy a zmenšením přednáškového sálu, takže by divadelní místnosti pojaly na 700–1000 osob.
Budova tato jest pro svůj účel velmi prakticky a účelně řešena, činí již nyní mohutný dojem a po úplném dokončení bude chloubou a okrasou nejen našeho města, ale i celého širého okolí. Velkolepý tento podnik vyžaduje velkých finančních obětí, ale oběti ty nebudou marné. Je to kulturní podnik zasluhující všeobecné podpory morální a hmotné. Nechť je opravdovým stánkem pokroku!“
Součástí interiéru divadla je i ručně malovaná opona z roku 1942 od A. Dobeše. Podkladem byl obraz od K. Líbala.
Slavnostní otevření divadla
Spolek divadelních ochotníků otevřel slavnostním způsobem své nové divadlo dne 25. října 1925. Pořad: B. Smetana: Předehra k opeře Libuše. Proslovy: Uvítání p. Ad. Keyzlarem, předsedou spolku, dále promluvili ministr obchodu ing. Lad. Novák, vrchní zem. rada J. Beneš za Ú. M. D. O. Č. (Ústřední Matici Divadelní Obce Čsl.), vrchní insp. drah M. Lederer za Jiráskův divadelní okrsek, starosta města J. Novák. Přítomni byli z významných osob i vládní rada, přednosta okres. správy polit. Dr. Bayer a předseda okr. správ. komise Vác. Šotola.
K poctě velkých krajanů Mistra Aloise Jiráska a dra Karla Čapka sehrána zahajovací představení, a to: o 2. hod. odpol. Lucerna a o 1/2 8 večer Loupežník. Ve večerním představení účinkovala jako host vynikající členka Městského divadla Král. Vinohrad v roli Mimi Olga Scheinpflugová.
Účast širšího obecenstva byla velmi četná a s potěšením nutno doznati, že vedle četných referátů listů krajinských z okolí vyskytly se i referáty ve všech větších denních listech, ba dokonce i v jednom časopise německém.
U příležitosti 100. výročí úmrtí Josefa Kajetána Tyla dne 29. září 1956 bylo divadlo při slavnostním představení jeho hry Jan Hus přejmenováno na Divadlo J. K. Tyla.