Oficiální stránky města Červený Kostelec

Jan Kratochvíl – divizní generál

Jan Kratochvíl byl občanem Červeného Kostelce. Od roku 1948 (kdy byl přeložen do výslužby) až do dne úmrtí 15. 3. 1975 žil v tehdejší Sokolské ulici čp. 116 a ke svému občanství v Červeném Kostelci se vždy hrdě hlásil. Urna s jeho popelem je uložena na zdejším hřbitově. Náhrobek jeho místa posledního odpočinku zdobí od března 2015 památeční plaketa.

Za bojové zásluhy v I. a II. světové válce získal 13 vysokých vojenských vyznamenání. Poslední dvě až po r. 1989: v r. 1991 udělil Janu Kratochvílovi prezident Československé republiky Václav Havel in memoriam Řád Milana Štefánika a v r. 2013 získal generál Jan Kratochvíl nejvyšší vyznamenání ministra obrany – Kříž obrany státu.

Vzpomínka na generála Jana Kratochvíla

15. března 1975 zemřel člověk, jehož anabáze vojenského života byla velmi složitá a plná neočekávaných obratů, generál Jan Kratochvíl.

Narodil se 11. ledna 1889 v Horní Radechové, 21. června 1907 maturoval na vyšší reálce v Náchodě a poté absolvoval osm semestrů strojního oboru a dva semestry elektrotechniky vysoké školy technické, kde 11. května 1911 úspěšně složil I. státní zkoušku.

Koncem července 1914 byl v důsledku vyhlášené mobilizace presentován u pěšího pluku ve Vysokém Mýtě, se kterým byl odeslán na ruskou frontu. V Haliči u obce Ostrova byl 21. října 1914 zajat a až do června 1916 byl internován v zajateckých táborech. Již 18. února 1916 se přihlásil do čs. vojska na Rusi, ve kterém byl presentován dnem 24. června 1916. Po návratu k 2. čs. střeleckému pluku postupně zastával funkci velitele čety a roty a zúčastnil se například bojů u Zborova, Volosanky, Velkých Hájů a Tarnopole. Již jako poručík absolvoval důstojnickou školu čs. vojska na Rusi a po jejím absolvování byl ustanoven velitelem 4. roty 2. čs. střeleckého pluku, se kterým se v roce 1919 zúčastnil ochrany sibiřské magistrály. Kapitán Jan Kratochvíl byl do vlasti evakuován 17. lodním transportem.

V jeho osobním spise bylo tehdy uvedeno: „V každém ohledu vzorný důstojník, jako velitel roty jeden z nejlepších.“ Po různých funkcích v čs. armádě byl pověřen v roce 1939 velením pěšího pluku Karla Havlíčka Borovského v Kremnici. Za první republiky absolvoval rovněž kurz pro velitele vojskových těles a kurz pro vyšší velitele, vždy s výborným hodnocením s výsledkem mezi nejlepšími.

Po příchodu ze Slovenské republiky do Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do ilegální organizace Obrana národa. Z vlasti odešel do Polska a později do Francie. Zde byl v březnu 1940 ustanoven velitelem 1. čs. pěšího pluku, se kterým prošel celou „francouzskou“ frontu s velmi dobrým hodnocením od svých nadřízených. Ve Velké Británii po různých funkcích ve štábu MNO byl dnem 15. ledna 1943 určen velitelem čs. samostatné brigády.

Do SSSR odjel Jan Kratochvíl 20. března 1943. Zde však okamžitě vyvstaly otazníky kolem jeho určení a zařazení. Zatímco čs. ministerstvo národní obrany v Londýně jej odesílalo do SSSR s předpokladem, že převezme funkci velitele Československé vojenské jednotky v SSSR, sovětská strana předpokládala, že převezme funkci 1. čs. záložního pluku. Tím vzniklo určité napětí, které provázelo celé jeho působení v SSSR. Koncem července roku 1943 byl povýšen na návrh MNO na brigádního generála. Ve druhé polovině května 1944 byl jmenován již brigádní generál Jan Kratochvíl velitelem 1. čs. armádního sboru v SSSR, jímž byl až do 10. září 1944, kdy převzal velení Ludvík Svoboda.

Z materiálů Vojenského historického ústavu ČSLA je zřejmé, že bez poznání archivních dokumentů především sovětské provenience nebude možné objektivní a pravdivé zpracování největší operace čs. zahraničního odboje za druhé světové války. Lze se však ztotožnit s otázkou, co by v této spletité situaci za daných podmínek dokázal jiný velitel…

Dnem 1. srpna 1945 byl Jan Kratochvíl povýšen na divizního generála. Život dožil v ústraní v Červeném Kostelci a zemřel jako generál na odpočinku. Jeho hrob je umístěn v novější části červenokosteleckého hřbitova v blízkosti obřadní síně.

Obsáhlé informace o životě gen. J. Kratochvíla si můžete přečíst v dokumentu tehdejšího Vojenského historického ústavu ČSLA z roku 1990. (níže v příloze).