Znak
Kostelec pravděpodobně získal právo pečeti těsně před rokem nebo v roce 1680, kdy si nechal zhotovit pečetidlo, jehož pečetní obraz začal později používat jako znak. Je možno předpokládat, že se tak stalo až někdy kolem poloviny 19. století. Nejstarší známé vyobrazení znaku nacházíme v práci V. R. Widimského (Städtewappen des oesterreichischen Kaisestaates I, Wien 1864, č. 237), který jej popisuje takto (volný překlad): „Na modrém štítě stříbrný kostel s červenou sedlovou střechou průčelím obrácený vlevo. Odtud se zvedá kupolovitá červeně krytá věžička se zlatou makovicí a křížkem“.
Při tvorbě znaku je možno z pečetního obrazu jen vyjít, nikoliv však jej přesně kopírovat. To by bylo v rozporu se základní heraldickou zásadou, podle níž znak nesmí zobrazovat konkrétní předmět. Heraldické znamení musí být vždy stylizováno. Vyvstává otázka, jaký kostel vlastně rytec, tvůrce nejstaršího pečetidla z roku 1680, zobrazil, když pečetidlo přesně o dvě desetiletí mladší – z roku 1700 – zachycuje kostelní věž poněkud jinak. Tvůrci obou pečetidel – je nepravděpodobné, že je vytvořila jedna rytecká dílna – se vší pravděpodobností z Kostelce nepocházeli, možná jej jen navštívili, aby si o zakázce udělali povšechnou představu, ale třeba nikdy v Kostelci nebyli a jako pečetní obraz vyryli kostel tak, jak si jej představovali, resp. znali odjinud.
Popis znaku by tedy zněl: Na modrém štítě je stříbrný kostel s věží po levé straně štítu. Kostelní loď má tři okna, nižší kněžiště jedno okno, ve věži je vchod a jedno okno. Věž vrcholí barokní bání se stříbrnou lucernou a červenou makovicí se stříbrným křížkem. Také křížky na lodi a kněžišti jsou stříbrné. Všechny střechy jsou červené.