Prapor

Podle § 5 zákona České národní rady č. 410/1992 Sb. o obcích, „není-li zvláštním zákonem stanoveno jinak, mohou obce, jejich orgány a organizace užívat znak a prapor obce“. Nemá-li obec např. prapor, může jí jej na jejich návrh předsednictvo Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky udělit.

Z grafických návrhů na prapor města Červeného Kostelce je velmi obtížné vybrat nejvhodnější. Snad nejlépe by vyhovoval návrh dr. Pokorného: modrý list s červeným pruhem uprostřed a v něm tři bílé křížky. Domnívám se, že toto řešení by bylo velmi originální. Byly by zde všechny tři barvy, z nichž modrá jako barva štítu by zaujímala největší plochu (i když to pochopitelně u praporu není podmínka), červená by symbolizovala přídavné jméno v názvu města a bílá heraldickou figuru (kostel).

PhDr. Ladislav Hladký, CSc. (Kráceno)

Z předání praporu městu

14. června 1995 se konalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky slavnostní předání znaků a praporů městům a obcím.

Moderátorkou této malé slavnosti byla poslankyně Jiřina Pavlíková. Za přítomnosti četných poslanců se slavnostního aktu ujal předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Milan Uhde, který oslovil přítomné: „Uvědomuji si, s jakým nadšením jsem coby kluk zajímající se o historii listoval při vzácné příležitosti svazkem, jehož autorem byl Bartoloměj Paprocký z Hlohol. Ty svazky byly vlastně dva. Jeden se nazýval Zrcadlo markrabství moravského, druhý se jmenoval Slezský Diadoch. Bylo to pojednání o šlechtických rodech a pojednání byla provázena vyobrazením znaků a erbů. Vytvořila se v mé mysli asociace, že znak souvisí se šlechtou a šlechta s ušlechtilostí. Nevím, jestli by taková asociace obstála před autoritou historiků, ale obstojí docela dobře před tím, co nyní chci říci. To, že dostanete znaky a prapory pro svá města, neopravňuje vás ani vaše okolí k nějakým privilegiím, k nějakým výhodám ať už finančním nebo jiným. Takovou schopnost tyto atributy nemají. Ale přesto připomínají něco, co neškodí připomenouti v době, kdy se tak často opakuje pragmatické a jistě velmi pravdivé úsloví ‚o peníze jde vždycky až v první řadě‘. Já souhlasím, ovšem s výjimkou, kterou si podle mne nárokuje každá pravda. Jsou totiž situace, při kterých nejde o peníze ani v první, ani v druhé řadě. To jsou situace, které se nějakým způsobem dotýkají lidské cti, lidské soudržnosti, paměti, zkrátka toho, co se penězi zaplatit nedá. Takové hodnoty existují a myslím, že byly-li v uplynulých desetiletích zapomínány, o to silnější je úkol obnovit je. Buďte tedy toho pamětlivi. Vzpomeňte pod svým znakem, pod svým praporem na všechno minulé a na všechno dobré, co se k znaku a praporu víže. A protože se k němu víže, tak vás to také zavazuje. Jsou to věci cti a myslím, že i ty jsou podstatné, i ty jsou důležité, ba kdo ví, zda v životě obce, v životě města, v životě celé pospolitosti nejsou věci cti stejně důležité a stejně nehýbou lidskými osudy jako věci vyjádřitelné penězi.“

Potom starosta města Ing. Jiří Hanuš převzal z rukou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR PhDr. Milana Uhdeho listiny k udělení praporu městu Červený Kostelec.

„Vážený pane starosto, na základě Vašeho návrhu, po projednání ve výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu, v heraldické komisi tohoto výboru a po projednání v politickém grémiu Poslanecké sněmovny jsem se rozhodl udělit Vašemu městu tento prapor. Popis: list tvoří tři vodorovné pruhy – modrý, červený, modrý. V žerďové polovině červeného pruhu jsou bílé kříže. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Písemné vyhotovení rozhodnutí v příloze přikládám a pěkně Vás zdravím,“ Milan Uhde.

Oldřich Nermuť, Červenokostelecký zpravodaj, červenec 1995

Pro zvětšení klikni na prapor a fotografii