Historie města č. 5: Válečné období

První světová válka postihla těžce i Červený Kostelec. Úpadek výroby, hladové zásobování a nesmyslná daň krve 113 padlých – to byl výsledek válečného běsnění. V roce 1921 poklesl počet obyvatel na 3777. Z útrap války se však zrodila naše státní samostatnost a začala nová, významná etapa vývoje města.

Především se oživilo podnikání – do textilní výroby vstupuje nová podnikatelská generace. Město se zbavilo rakušáckých byrokratických pout a odvážilo se realizovat smělé projekty výstavby veřejných budov i výstavby komunální. V roce 1925 byla otevřena budova divadla postavená ze sbírek a z výtěžku her ochotníků, o dva roky později byla otevřena moderní budova chlapecké školy a v následujících letech se zmodernizovala i tvář náměstí – na severní straně vyrostla budova spořitelny, na jižní pak občanské záložny a hotelu Šrejber. V roce 1932 byla dokončena stavba sokolovny a Tyršova stadionu. V prostoru před divadlem vyrostly krásné Smetanovy sady. Celému Kulturnímu koutku vévodil pomník padlých, odhalený 22. září 1929. Město se mohlo těmito úspěchy pochlubit návštěvníku nejvzácnějšímu – prezidentu republiky T. G. Masarykovi, který navštívil naše město 12. července 1926.

Město se rychle rozrůstalo a v roce 1940 dosáhlo 5 365 obyvatel. Pozoruhodný byl stavební ruch. Na místě bývalého rybníka Rybčiny vyrostla čtvrť rodinných domků. Za dvacet let bylo postaveno téměř 450 domů! Vyrostly nové ulice, všechny hlavní ulice města byly i s chodníky vydlážděny, město se dočkalo vodovodu a nad městem vyrostl na Chrbech moderní vodojem. Čistota města byla příslovečná. V létě sloužila vzorně udržovaná plovárna na rybníku Brodský, turisté udržovali desítky kilometrů turistických cest. To vše učinilo z Červeného Kostelce vyhledávané letovisko v centru Jiráskova kraje.

Pak však přišel Mnichov a město se ocitlo na samé hranici s Německem. Občané osvědčili solidaritu s utečenci ze zabraného pohraničí a nesmířili se ani s nacistickou okupací. Ilegální boj, v němž bok po boku bojovali lidé nejrůznějšího sociálního původu i politického přesvědčení, si vyžádal ve městě a jeho nejbližším okolí 24 lidských životů. Nejhrdinnější kapitolu tohoto boje zapsali členové sokolské odbojové skupiny S 21 B, kteří na Bohdašíně a Končinách ukrývali posledního člena londýnského výsadku Jiřího Potůčka-Tolara a kteří toto hrdinství zaplatili většinou svým životem – více informací o těchto tragických událostech viz text Události r. 1942 na Končinách a Bohdašíně.

10. května 1945 se osvobození dočkali i občané našeho města. Válka na pět let přerušila rozvoj města. Jěště v roce 1939 vyvrcholila velká investiční vlna, která vedla k postavení dalších sedmi textilek. Tyto továrny však za války omezily svůj provoz a některé byly nuceny přejít na zbrojní výrobu.

Text sestavil z historických zdrojů Oldřich Nermuť