Historie města č. 4: Raný kapitalismus

Od roku 1861 má Kostelec poštu, okresní silnice umožňují rychlejší spojení se sousedními obcemi. Roku 1862 byla postavena záložna, později i městská spořitelna, v roce 1869 získalo město lékárnu, městský lékař nastoupil o pět let později.

Na opakovanou žádost se 11. 8. 1867 Kostelec povyšuje na město a ministerstvo obchodu povolilo od roku 1876 užívat přívlastek Červený, který byl v této době už vžitý. Úřední potvrzení tohoto názvu přišlo v roce 1881. Původ přívlastku Červený je obvykle připisován dělníkům pracujícím zde na železnici v letech 1858–1859, které zaujala červená barva půdy permského útvaru. Přívlastek je však nejspíš ještě starší, protože se objevuje již v pamětním zápisu učiněném r. 1832 na předsádce staré evangelické bible.¹ Dle Josefa Hurdálka se přívlastek Červený užíval již dříve proto, že Kostelec patřil panstvím k Červené Hoře.^{2 3}

Stále sebevědomější měšťanstvo začalo žít intenzivním společenským a kulturním životem. Město drželo krok v rozvoji školství: roku 1882 byla zřízena samostatná obecná dívčí škola, roku 1887 měšťanská škola a v roce 1891 se z ní osamostatnila i měšťanská škola dívčí. V roce 1889 byla vysvěcena i nová budova dívčí školy.

V roce 1864 vznikl divadelní ochotnický spolek, který navázal na více než padesátiletou tradici ochotnického divadla, v téže době postupně vznikla městská hudba (1863) a v roce 1896 i pěvecký spolek Záboj. V roce 1874 byl založen Sbor dobrovolných hasičů a o deset let později i tělovýchovná jednota Sokol. Velkou zásluhu o vzhled města si získal Spolek okrašlovací, založený v roce 1889. Odrazem rozvoje podnikání byl i vznik Spolku živnostníků (1885) a Spolku českých stenografů (1887).

Výrazem úspěchů českého podnikání i podnikatelské síly Červeného Kostelce bylo uspořádání krajinské výstavy v létě 1899 v prostoru dnešního divadla a školy. Ve 14 pavilonech byla mj. prezentována i vyspělá výroba Červeného Kostelce. V letech 1880–1910 dosáhl Červený Kostelec maximálního růstu počtu obyvatel: z 2695 vyrostl na 4422 osob. Podobně i počet domů se bezmála zdvojnásobil.

Text sestavil z historických zdrojů Oldřich Nermuť, úpravy: Tomáš Kábrt

¹ Ivan Honl: Souvislosti místopisného názvosloví s geologickým složením půdy. Naše řeč 44, 1961, číslo 7–8

² Josef Hurdálek: Pamětní kniha města Červený Kostelec I. 1923-1925, s. 11–12

³ Více o této problematice: Josef Hurdálek, O původu jmen naší a sousedních obcí a některá data. Ročenka spořitelny městské v Červeném Kostelci 1937. Srov. i Josef Hurdálek, O původu jména Červený Kostelec, Od kladského pomezí 10, 1932-33, s. 31-32.